Synu, přijeď na PRAŽENÍ SAZÍ V TESKU. No jo, tata se zase navalil, na jakou cipovinu mě to zas lame? Přečetl jsem si to radší eště jednou, a vida! PORÁŽENÍ SÁZAVSKÉ TRESKY. Asi bych měl zajít k očařovi, ale za tatou na ty ryby pojedu!
Toš je vidět, že tata pracuje v podniku s kravama, protože taky dobytek, co s ním vystoupil z vlaku na perón sem už dlouho neviděl. Snad abysme všici na těch rybách nezemřeli hladem, vzali jsme útokem restauračku U POŠTY. Pingl na nás koukal dost divně, zvlášť na některe nenasytne pazgřyvce, co si objednÁvali guláš s deseti. No vůbec všicí na nás civěli jak na bandu mongoloidů, ale my sme přece všickni normálni Češi, Blažke, Turek, Karpitschka, Kindl a ostatní. Doglgali sme a vyrazili dál.
Teda řeknu vám, že ta cesta podel Sázavy byla šilena - pořád sme lítali po skalach nahoru a dolu jako vopica na šicgumě, že sem si málem zlomil játra. Staříkům sme utekli za první zatáčkou, beztak zas budou řikat, že nésou pomalí, ale že se proti nim spikla gravitace. Co vám budu řikat, šupajdili sme jako trabant, když do něho natankujete kerosin.
Osum kiláků jsem nikdá tak rychle neušel, no možná proto, že vobyčejně je to z hospody do hospody podstatně blíž. Taky to bylo asi tím, že mě hnal bratranec, co študuje na bohoznalce a do kterýho padají škopky jako němci do krytu. No ještě aby ne, kdybych já dostával jenom pár kapek mešního vína jednou tejdně, tak bych měl určitě taky podobnou žížu. Jo, navíc měl na řepě vobrovskej šrám jak Gorbačov, prej že v noci spadnul ze schodů, no jo, to zas byl navalenej, že si ani neuměl rožnout mlhovky. Ještě s náma šel další bratranec, kterej si doma zapomněl tubu, tak si dával aspoň pořádně do trumpety, a pak s náma šel pes. No ne ten, co se menuje jako poleno!
Jo, vy to asi eště nevíte, že? No to je tak, můj tata se menuje Goril a jeho žena Oswald, toš už asi chápete, že když se jejich pes menuje Bříza, tak má ještě celkem normální jméno. Ale když na něho ve městě voláte, tak se na vás lidi dívají trochu divně a ťukají si na čelo. Myslim když voláte na toho pséka, ne na tatu!
Toš sme zastavili u lesního bufáče a čekali na fotříky, po dvou škopkách nás to přestalo bavit a šli sme teda na jedno do Japeka v Pikovicách. Že sme měli trošku zpoždění, jeli sme s Pepou a Danem lotobýsem do Davle zastavit ten Titanik. U Vltavy vedle nádražní občerstvovny seděl nefalšovaný mořský vlk a na molu měl zaparkovanou tu svou kocábku. Pepa prej že se vomlouvá, že je vopožděnej a von na to že to je dobrý, že se to už dneska dá léčit, Pepa na to že ne, že to špatně pochopil, jako že se vomlouvá že dem trošku pozdě a von zas na to že tu nečeká ještě ani čtyry hodiny, tak prej v pohodě. No tak sme si sedli na jedno a čekali, až dorazí zbytek toho procesí.
No co vam budu řikat, tu loď sme obsadili jako důchodci šalinu, když mají někde zlevněný rohlíky, a pak už jen kapitán nastartoval a fčil sme podjížděli všechny ty mosty na Vltavě, až sem si připadal jako Marcinko s tou svou partou zasratých žabáků u Remagénu. Teda letos bylo vody dost málo, tak sme se otočili eště před hrází, ale když trochu sprchne, tak se to dá sjet přes dostihový závodiště v Chuchli až do Prahy.
Přirazili sme ke břehu a vylodili se u Pepy. Pepa Karpich je taky střizlik co bydlí v lomu nad Vltavou, no když sem ho hledal poprvý, tak jsem to ani po třech hodinách nemoh najít, tož mu volám, kde to je, on pry že v lomu, řikám, já su v lomu, von na to no tak před tebou je můj barák, já řikám že není, že přede mnou je bagr a drtička, von na to kurva, tak to seš v lomu na Zbraslavi, já bydlím nad Davlí! Tak teďkonc už vím, kde má to svoje vorlí hnízdo, no a koukám, kde sou ty hromady prázdnejch lahví od gambáčů, co se normálně povalujou po celý zahradě, von prej že musel před takou návštěvou uklidit, tak prý je vrátil a koupil si za to novýho favorita.
Tak sme teda vylezli vod řeky až do toho lomu, no výstup to byl jako na Matrhorn, zvlášť vo ty starší ročníky sme se báli, aby to s nima v půlce kopca nešlahlo, na place sme postavili stany, zapálili voheň, narazili sud a už to jelo! Vůdstok je hadra proti tomu, co začalo, když si všicí vybalili ty svoje fidlátka, no hrálo se jak vo život! Akorát jeden fidlibád se skřipkama vydělal na tom, že nehrál, páč tolik peněz, co mu dávali lidi za to, aby už konečně skončil, si nevydělá ani Paganini na celovečerním koncertě.
No mysim, že nemá cenu to moc natahovat, spat sme šli ve štyri ráno, vstávali kolemvá osmý, pak sme eště museli zlikvidovat ten sud a dál už si toho moc nepamatuju, páč zbytek dne sem víceméně prospal. Ale eště v pondělí sem měl sušák, jakej nemá ani Alena za barákem.
Toš takový byl ten víkend.


autenticky zaznamenal Krysztof the Bastard from After Spoons and Without Satelites (Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic)